Archív 1

3. února 2009 v 14:00 | Cathyn |  Archív
Tuhle rubriku jsem založila z důvodu v ní uschovávat své staré výtvory, které podle mého názoru za moc nestojí, ale chtěla bych je zachovat. Většina věcí bude asi rok nebo více stará.
V první části archivu naleznete mojí kapitolovku L.B. , na kterou jsem se kdysi dávno vykašlala :-)



L.B.

Na dveře ředitelky sirotčince někdo zaklepal.
"Vstupte" vyzvala ředitelka paní Moonyová příchozího. Paní Moonyová byla dáma ve středních letech, se světle hnědými vlasy v zeleném kostýmku. Seděla za dřevěným stolem ve skromě zařízené kanceláři.Dveře se otevřely a dovnitř vešla jedna z vychovatelek, paní Wieblesová.Opatrně za sebou zavřela dveře.
" Přišel pan Brumbál, paní. Chce s vámi mluvit." Řekla.
" No jistě. Včera mi psal, že se dostaví. Zavedte ho ke mně"
" Jistě " paní Wieblesová se chystala k odchodu
"A ještě něco. Mohla byste nám přinés láhev červeného, kdybyste byla tak hodná"
"Určitě" Jen co se za paní Wieblesovou zavřeli dveře, v pracovně se rozhostilo ticho. Ředitelka nervózně poklepávala prsty o stůl. Konečně se po chvíli ozvalo tukání na dveře.
"Dále" řekla paní Moonyová. Do dveří vešel starý muž s dlouhým plnovousem.
"Dobrý den, paní Moonyová" pozdravil zdvořile Brumbál.
" Posadte se" vyzvala ho ředitelka a ukázala na obyčejnou dřevěnou židly.která stála naproti stolu.
"Jistě, děkuji"Brumbál se posadil naproti ředitelce.
" Co potřebujete, Brumbále, když jste kvůli tomu ochoten přijet tak daleko?" zeptala se ho Moonyová, jakmile se usadil.
" Jak jistě víte, jsem ředitelem, jisté školy"
" No jistě. Školy, kde učíte normální lidi čáry a kouzla. To už jste mi vysvětlil včera po telefonu, to vím"
" Tak dobře. Přejdu rovnou k věci. Jeden z vašich.. jak vy to nazýváte??"
"Chovanců"
"Jistě. Jeden z vašich chovanců prokazuje jisté schopnosti, potřebné k přijetí na naší školu"
"Kdo z nich to je?"
" Amanda Blacková"
" No jistě. Vždycky byla taková… zvláštní. Ale to ještě neznamená, že jí nechám odejít na tu vaší školu. Víte kolik by mě to stálo?"
" Naše škola se neplatí. Jen si studenti musí koupit vše potřebné. A upozornuji vás, že Mandini rodiče nebyly zrovna chudáci, co se penez týče. Má v v kouzelnické bance uloženo dost peněz na to, aby si mohla dovolit pár knih"
"No jistě. Dobře souhlasím. To tam zůstane celý rok?"
" Výuka trvá sedm let. Amanda sem bude chodit na letní prázdniny a pokud bude chtít, tak i na vánoce"
" Ne to není potřeba."
"Mohl bych ted jít navštívit Amandu Blackovou?"


Z okna jakési starodávně vyhlížející budovy vykoukla dívka. Mohlo jí být tak patnáct, maximálně šestnáct let. Husté vlnité černé vlasy jí padaly do očí. Netrpělivě si je odhrnula rukou, čímž odhalila svůj obličej. Její světlá plet zářila v měcsíčním světle docela jasně, jakoby sama vydávlala jakési světlo. Její oči, temné hnědé, se leskly ve světle pouličních lamp.
Rozhlédla se kolem sebe. Venku nebylo ani živáčka. Dívka se štastně usmála. Rozevřela okno do kořán a opatrně vylezla ven
. Přidržela se okapu a jednou rukou zavřela okno, ze kterého právě vylezla. Okno jen tiše zaskřípalo a zavřelo se. Dívka pokračovala směrem dolů. Pečlivě pokládala nohy na zdobené výklenky ve zdI, šlapala na hlavičky malých pozlacených andělíčků, kteří zdobili, podle ní poněkud kýčovitě, tuto starou budovu.
Našlapovala jistě, vždyt přece tuhle trasu nezdolávala poprvé. Ještě dost živě si pamatovala na to, jak odsud utíkala poprvé. Šlápla na špatné místo, uklouzla jí noha a ona spadla rovnou dolů, na beton. Zlomila si přitom zápěstí. A když se jí vychovatelky vyptávaly, kde k tomu přišla, řekla jim, že to má od Tess, holky kterou nesnášela ze všech nejvíc. Ještě pořád, kdykoliv si vybavila tuhle příhodu, tak se musela smát. Ten výraz, který ,měla Tess, když za ní přišla paní ředitelka byl prostě neopakovatelný.
Samozřejmě, tohle se stalo už hodně dávno. Byla ještě malá holka, když se pokusila o první utěk. Od té doby se už v umění šplhat po zdech tak zdokonalila, že ted jí slézt dolu nedělalo vůbec žádný problém
Když už stála nohama pevně na zemi, neubránila se ulevnému povzdechnutí. Povedlo se jí utéct. Je volná. pak si ale uvědomila, že ještě nemá vyhráno. Ještě bude muset projí celou zahradou, až na uplný zadní konec, kde se nacházely malá kovová dvířka, její cesta na svobodu.
Ještě před tím jí ale zbývala udělat ještě jedna věc. Opatrně doběhla k vysokému živému plotu, který odděloval sirotčinec od okolního světa. Právě tam si včera večer schovala svůj kufr, aby se s ním nemusela při svém nočním utěku zatěžovat. Ono zkuste si slézat z okna z obrovským kufrem v ruce.
Proto včera pod záminkou že jí do křoví upadl míč tam odstěhovala selý svůj kufr, který obsahoval celý její majetek. A samozřejmě i košík pro jejího kocoura. Černého Dana. Šáhla do křoví a ke svojí velké ulevě tam nahmatala svůj kufr. Vytáhla ho ven a vydala se směrem k východu. Ještě že si na kufr kdysi přimontovala kolečka. To jí ted její odchod mimořádně usnadnilo.
Dvířka u východu byla zavřená. Dívka vytáhla z kapsy klíč a rychle je odemkla. Když je za sebou zase zavřela, pocítila obrovský ulevný pocit. Jen co se ale vydala na cestu, někdo jí zezadu poklepal na záda. S leknutím se otočila. Za ní stál vysoký muž s dlouhým plnovousem.
" Efektivní utěk, slečno Blacková, ale myslím si, že jste právěvě byla přistižena" Řekkl Albus Brumbál a Amanda si zklamaně povzdychla.



"Jak to? Už zase" Povzdechla si Amanda. Brumbál se usmál
" Věděl jsem, že se o něco takového pokusíte. Bylo to tak předvídatelné.."
"Jak to?"
" Děláte to přece každý rok"
" Jenomže letos to bylo jinak. V jinou dobu. A taky uplně na jiném místě. Pamatujete loni? Nelezla sem z okna, ale šla po schodech."
" No jistě. Ale stehně se to dalo předvídat" Amanda se mu vzpurně zadívala do očí
" A co ted se mnou uděláte? Vyhodíte mě ze školy? Dostanu školní trest? Ale ještě než to uděláte, vám musím říct, že sem to udělala jenom kuli tomu, že už se to tam fakt nedalo vydržet. Doopravdy. Já nelžu."
" A smím se zaptat, kam jste vůbec chtěla jít? V tuto dobu není vhodné, aby jste se potulovala v noci bez doprovodu." Amanda se jen ušklíbla
" To mi říká každejj"
" Ještě jste mi neodpověděla." Upozornil jí Brumbál.
" Tak dobře, vyhrál jste. Vůboc netuším, kam bych šla, kdyby jste mě neoběvil" vybuchla Amanda. Pak se ale usmála
" Díky za záchranu, pane profesore." Brumbál jen pokýval hlavou.
" Tak pojdme, přece tady neztrávíme celý den. Harry, už si můžeš sundat ten plášt" řekl Brumbál směrem k místu, o kterém se Amanda domnívala, že tam roste jen strom. Najednou se před ní zjevil Harry Potter v celé své kráse
" Nazárek, Blacková" Pozdravil jí s ušklebkem na tváři.
" No ne. On je tady i Potter" Oplatila mu jeho poznámku.
" Byl bych velice rád, kdyby jste se vy dva konečně přestali poštuchovat. Na to budete mít dost času potom. Tak rychle pojdme, už je to odtud jen pár kilometrů" přerušil je zvesela Brumbál
"To jako pudem pěšky?" zeptal se udiveně Harry
" To máš teda docela postřeh Pottere" zasmála se Amanda. I přes všechny jejich neshody byl Harry rád, že tady svou kamarádku vidí. A u Amandy tomu bylo uplně stejně.
" A kam to vůbec jdeme?" zeptala se Amanda Brumbála, samozřejmě až poté, co ho dohonila.
" Do doupěte."
" Aha, a co Štáb fénixova řádu?" zeptal se Harry, který se připojil k Amandě a Brumbálovi.
" No jistě. Skoro bych na to zapomněl. Po své smrti odkázal Sirius všechny své věci, včetně domu na Grimauldově náměstí tobě, Amando"
" No jistě. Komu taky jinému. A proč tam tedy nejdeme? Je s tím nějaký problém?"
" No ano. Je tu jeden problém. Jeho jméno je Belatrix Lestrangeová."
" Aha tak to chápu" přikývla Amanda. Pak už mlčela a nezapojovala se do debaty Brumbála a Harryho. Přemýšlela. Mysela na to, jak se poprvé setkala se svým otcem, se Siriusem Blackem.



V malé místnosti stálo osm lidí. Jeden z nich, muž s mastnými vlasy a světlou pletí ležel omráčený v rohu na zemi. Ti ostatní stáli okolo malého dřevěného stolku a udiveně na sebe koukali.
" Doufám, že nám už ted věříte" řekl jeden z nich, muž s dlohými hnědými vlas y a poněkud ošuntělým pláštěm.
" No asi jo" odvětila černovlasá dívka, stojící vedle něho
" Asi bychom měli. Máte přece důkazy a tak" dodala hnědovlasá dívka a poněkud velkými předními zuby. Oči všech přítomných se zastavily na muži, který stál poněkud mimo a ve tváři měl výraz, jako by nejraději ze všeho zmizel někam hodně daleko. Muž se na ně zamračil.
" No tak, Črvíčku nemusíš se na naše hosty mračit" zasmál se jiný černovlasý muž.
" No jistě Siriusi, to sis prostě nemohl odpustit" ohradil se hnědovlasý muž. V zápetí se ale usmál
"Vždyt mě znáš, Remusi" zasmál se Sirius
"Vlastně bych ti chtěl něco říct" začal Lupin
" Tak do toho" Vyzval ho Sirius
" Vlastně je to taková blná otázka, ale mě by to docela zajímalo, protože kdyby to byla pravda, i když to určitě nebude pravda ale.."
"No takl už se konečně vymáčkni" přerušil ho netrpělivě Sirius
" Tak tedy, už od začátku roku mi pořád nedá spát to, že máte stejná jména. A ta podoba"
Amanda hned věděla, že mluví o ní. Jmenovala se totiž Blacková, stejně jako Sirius. Vždycky si ale myslela, že je to jen shoda jmen. Byla o tom přesvědčená. Vždyt existují lidé, kteří mají navlas stejné příjmení ale nejsou příbuzní.
"Chtěl jsem se tě zeptat, jestli neznáš Amandu Blackovou" Sirius vyvalil překvapeně oči.
"Takže je to ona. Já jsem to tušil už od začátku. Tk dlouhoi jsem po ní pátral, až ted, konečně"
" Ehm můžete mi říct, proč tady řešíte moje jméno?" zeptala se udiveně Amanda, i když to věděla
"Jsi moje dcera" žekl Sirius. Amanda se zasmála
" No jasně. A Brumbál je moje babička a Snape je moje holka" prohlásila ironicky. Všichni přítomní se zadívali na Snapea, který stále ještě ležel omráčený na zemi.
" Být tebo, tak bych se s ním co nejrychleji rozešel, je to totiž pěknej parchant" Odpověděl jí Stejně ironicky Sirius
" No ty máš ale postřehy" ucedila Amanda. Všichni se zasmáli.
" Takže, to co říkáš je pravda? Neděláš si ze mě jenom srandu?" zeptala se Amanda už vážnám hlasem
" Ne to ne. Jsem si naprosto jistý" řekl Sirius
" Tak to dokaž" vyhrkla Amanda dřív, než si to stačila rozmyslet.
" Tak dobře." souhlasil Sirius. Chvíly se přehraboval v kapse svého pláště, až nakonec vytáhl starou fotografii.
" Podívej, tohle seš ty" ukázal na malé mimino.
" A tohle sem já" dodal mimochodem.
Podal jí fotografii do ruky. Amanda si jí pozorně prohlédla. Na okraji bylo napsáno: Malá lady Blacková.


A jsme tady" vyrušil Amandu ze snění hlas Albuse Brumbála.
" Co- cože?" vyhrkla nechápavě Amanda, ještě stále stracená kdesi ve svetě fantazie se svým otcem.
" Už jsme tady" zopakoval trpělivě Brumbál. Harry za ním otráveně protočil panenky.
" Fakt vtipný, Pottere" zavrčela Amanda a strčila do něj.
" Právě o to tady jde. Jsem pohotový a vtipný. A navíc taky silný, jelikož jsem ani nespad na zem" zasmál se a taky do Amandy strčil. Ovšem jenom trochu, samozřejmě.
Harry, Hemiona, Ron a Amanda byly přátelé už od začátku prvního ročníku. Teda nejdřív kamarádily jen Amanda s Harrym a s Ronem.
U vlaku stálo malé děvče a nervozně se rozhlíželo kolem sebe. V jedné ruce třímala velký kufr a ve druhé košík, ze kterého vykukovala hlavička černého kocoura.
" No bezva, tak sem tady. Ated kam. Asi do vlaku" pomyslela si dívka. Prostrkala se davem mávajících rodičů až ke dveřim. Jenom na maličký okamžik jí bylo líto, že ona tady žádné rodiče nemá, ale byla už s tím smířená.
V chodbičce do ní strčil nějaký chlapec. Mohl být snad jen o něco starší než ona. Měl světlé vlasy a také obličej.
" Hej, co si to o sobě myslíš?" okřikla se za ním dívka a třela si bolavé rameno
Chlapec se na ní opovržlivě podíval.
" A co si to ty vůbec dovoluješ?" odpověděl jí otázkou. Dívka naštvaně došla až k němu. Byly oba skoro stejně vysocí.
" A co ty tady vůbec děláš?"
" A co ty?"
Většina lidí ve vlaku se na ně udiveně podívala.
" Já nastupuju do vlaku, jestli sis nevšiml" ušklíbla se dívka
" No to je náhoda, já taky" oplatil jí chlapec
" No vidíš, tak si to užij, a příště do mě radši nestrkej"
" A proč jako ne?" zeptal se chlapec a v očích mu uličnicky zajiskřilo.
" Jen tak. Možná bytě to mohlo i bolet. A kdo vůbec jsi?"
" To tě nemusí zajímat" odpověděl
" Ale může"
" Já jsem Draco Malfoy" řekl nabubřele
" Hahaha to je ale méno. Tvoji rodiče museli být ožralí, jestli tě takhle pojmenovali" zasmála se dívka. Lidé ve okolo nich se začali usmívat. Ta holka ho docela stírala
Malfoy zrudl
" To nebyl vtip" ucedil mezi zuby a naštvaně odkráčel. Dívka jen pokrčila rameny a vydala se hledat prázdné kupé.



Vlezla do nejbližšího kupé. Nevadilo by jí, kdyby už tam někdo byl. Ale přecejen si štastně oddechla, když zistila, že je kupé prázdné. Kufr si hodila nahoru na poličku, sedla si na místo a čekala, až se vlak rozjede.
Ještě pořád uplně nevěřila tomu, co se jí stalo. Tohle léto za ní přišel jakýsi člověk a začal jí tam vyprávět o jisté škole, která prý učí čáry a kouzla. Ona mu zpočátku nevěřila, ale když před ní vykouzlil hromadu květin, začala o svém přesvědčení pochybovat. Když se měla rozhodnout, jestli do té školy pojede, řekla ano, ze dvou důvodů. Za prvé, sirotčinec nenáviděla a dala by cokoliv aby odtud mohla odejít. Řekli, že se bude vracet na prázniny, což jí přišlo mnohem lepší, než tam tvrdnout celý rok. A za druhé, byla hrozně zvědavá, jestli to s těmi kouzly je pravda. Pořád byla ještě trochu přesvědčená, že je to podfuk, ale zároven tušila že to je pravda.
Najednou někdo otevřel dveře. Dovnitř strčil hlavu jakýsi zrzek.
" Máš tady volno?" zeptal se. Amanda přikývla
"Vidíš tady snad ještě někoho jinýho?" dodala ještě s ušklebkem.
Kluk vešel dovnitř, za ním šel ještě nějaký druhý. Oba dva si sedli na místa naproti Amandě.
" Já tě znám, už jsem tě tady viděl. Nejsi náhodou ta holka, co tady před chvílí tak setřela Malfoye?" zeptal se najednou zrzek
" Takže se tak fakt menuje?"
" Jasně co sis myslela?"
" Že kecá"
" A proč?"
" To méno je tak hnusný, že sem fakt nemyslela že by ho nějaký rodiče dali svýmu synovi" přiznala Amanda
" No to je fakt"zasmál se ten zrzek. Ten druhý chlapec stále mlčel
" Ty toho kluka znáš?" zeptala se Amanda
" Malfoye"
"Jo"
" Znám. Jeho otecje mezi kouzelníky docela známý"
" Aha tak to jo. A jak se vůbec jmenuješ?"
" Ron Weasley.Ty?"
" Amanda Blacková. A kdo seš ty?" Zeptala se chlapce, který sále mlčel
"Já sem Harry Potter" odpověděl
" No není to bezva, že tu s náma sedí rovna Harry Potter?" řekl Ron
" Abych pravdu řekla, tak je mi to šumák"
" Copak ty neznáš Harryho Pottera?" Zeptal se udiveně Ron. Harry obrátil oč vsloup.
" Ne ted ho vidim poprvý"
" Aha tak to tvoji rodiče asi budou mudlové, že?"
" Nemám rodiče"
" Aha, takže babička?"
" Ty seš ale pako" povzdechla si Amanda
" Sem ze sirotčince, chápeš? nevim, kdo jsou moji rodiče"
" Aha. Tak to sme na tom podobně" řekl Harry
"Och, to mě těší, že tady nejsem jedinej blb bez rozičů" zasmála se Amanda.....
Amanda přimhouřila oči. Právě svítalo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama