Březen 2009

Je ne sais rien. Kde je můj papír s Edith??

26. března 2009 v 15:24 | Cathyn |  Co se mi honí hlavou
Ehm, můžu dostat otravu krve z křídy?

Možná se ptáte, proč se vás ptám. Musim říct, že to je dobrá otáza.

A tady máte odpověď: KŘÍDY! Jsou všude, ve vzduchu, na zemi. Nemůžete jim unikdout, vždycky se najde někdo, kdo vás zaručeně sejme.

Sakra, možná maj pravdu. Přeskočilo mi z toho.

Vlastně netušim, koho to byl nápad. Házet po sobě křídama! Jenomže netrvalo dlouho, z naší třídy se stalo bitevní pole. Na jedný straně holky, na druhý kluci. Křídy lítaly vzduchem. Všude kolem se ozývalo hlasité povzbuzování, nadávání a smích.
Kluci byli lepší. Některý si poskládali lavice na bok a hrdě prohlašovali, že maj barikády.
" Posílili jsme si obranyschopnost actimelem" řehtali se. Popadly jsme s holkama kytku a hodily jí po nich ( i s květináčem, pochopitelně)
Od tý doby vzduchem nelítali jenom křídy ale i penály, čepice, učebnice a sešity, třídnice, houba, tašky, židle, náš třídní papoušek...
Bitva byla na chvíly přerušena z důvodu, že já dostala křídou do huby, Důža do oka, Uranovi tekla krev, jelikož dostal židlí do nohy a Tikynu majzli učebnicí matiky do krku.

To nás ale nezastavilo
Bylo to něco jinýho. Do třídy přišla naše angličtinářka, zrovna když jsme byli v nejlepšim. Udělala úděsnou scénu a dala nám všem poznámku.
Ještě celou hodinu jsme chytali záchvaty smíchu, což jí dožralo k nepříčetnosti, vyhrožovala, že nám dá dvojky z chování :-D

Někdy mi přijde, že nejsem na gymplu, ale v mateřský školce. Je to ale docela sranda:-D A já blbá si tehdy myslela, že se dostanu do nějaký školy plný šprtů. Dovolte abych se zasmála. (hahahaha)

A co jinýho? S Magdou plánujeme kreslit svojí vlastní mangu. Každá vlastní. Budeme si jí navzájem dávat číst a tak. Je super, když znám někoho, kdo si nemyslí, že manga je pro magory.
Všechno se začíná obracet k lepšímu :-D

Jarní, éééé sníh?

24. března 2009 v 19:33 | Cathyn |  Co se mi honí hlavou
Dneska ráno jsem se vzbudila a řekla si: " Páni, dneska bude určitě hezky"
Z části to bylo kvůli tomu, že se mi v noci zdál úžasnej sen o Willovi, tom nejúžasnějšim imaginárnim klukovi na světě.
Will a Tom jsou dvojčata, vymysleli jsme si je s Magdou na lyžích, protože jsme se šíleně nudily a nechtělo se nám jít spát. No, než jsme je kompletně dodělali, bylo půl šestý ráno. Nemusim vám snad psát, že jsem pak druhej den byly naprosto mrtvý, usínaly jsme na vleku a tak.
Podle naší verze mě měl Will srazit na lyžích a Magda měla jet s Tomem na vleku.
HA! Kupodivu se naše plány nesplnily. A tak jsem celou tu verzi s Willem trochu předělala, naplánovala jsem, že mě srazí na ulici:-D

To, že se mi o něm zdálo byl taky možná důvod, proč jsem měla poslintanej polštář:-D
Takže jsem plná energie roztáhla žaluzie. Všechno bylo dokonalý, sluníčko svítilo, ptáčci zpívali...

A když jsem šla odpoledne z knihovny, málem mě trefilo, jelikož foukal neuvěřitelnej vichr a padaly obrovský kusy sněhu. Tomu se říká ironie osudu... Zvlášť když jsem si vzala poprvý svojí jarní bundu a kecky:-D Bunda byla naštěstí kvalitní, made in Alpine Pro, takže vydržela zimu i mokro, ale moje kecky vod čongů takový štěstí neměly :-D

Takže během toho, co vám píšu, si celkem marně snažim rozmrazit nohy a hlavně se pokoušim nezbláznit se z toho blázince co vypuknul za oknem :-D

Mějte se :-)

Princezna děvka

22. března 2009 v 19:14 | Cathyn |  Co se mi honí hlavou
Tož dlouho jsem vám nepsala, vůbec jsem se nedostala k počítači, ani k tomu v knihovně. Popravdě řečeno, v knihovně jsem byla, jenom jsem se k tomu prostě podruhý neodhodlala...

Poslední dobou trávim dost času s Magdou, se kterou jsem byla o prázdninách na horách. Je to vlastně taky jediná manga maniačka, kterou znám na živo. Společně dost často míváme takový šílený záchvaty melancholie, pořád vzpomínáme na minulý prázky a plánujeme, jaký by mohly bejt ty další, poslední.
Potom chytáme záchvaty smíchu a říkáme o sobě, že jsme pošahaný.
Sedim vedle ní i ve škole. Myslim, že má na mě špatnej vliv. O fyzice mě s holkama vyhecovala, abych se zeptala našeho učitele na nějakou uplně pošahanou otázku. Šíleně mě překvapilo, že na mě normálně začal ječet. Říkal něco o tom, že narušuju hodinu nebo co. Vůbec nic neřek klukum, který po sobě házeli křídama a taškama, ne dovolil si na mě, na holku, protože si myslel, že se nebudu bránit a potřeboval si vylejt zlost. Rozhod se, že mi dá pošahanou poznámku. Začala jsem protestovat. Všechny holky začaly protestovat. Dal nám všem pětku. Kluci se v klidu řehtali dál. A já probrečela celý vyučování. Vlastně nevim ani proč. Připadala jsem si jako princezna děvka.

Magda mě pak vytáhla ven, bylo to super. Takhle jsem se už dlouho nezasmála.

A teď se nemůžu dočkat pondělí, plánujeme s lidma další sraz. Ať žijí prázdninové vzpomínky, už za pár měsíců se všichni znova sejdeme.

Mám vás ráda, Cathyn

Jak psal magor článek v knihovně:-D

18. března 2009 v 16:41 | Cathyn |  Co se mi honí hlavou
Dneska mám preimiéru, píšu z knihovny :-)

Musim říct, že tady maj docela luxusní klávesnici.

Píšu od tud, jelikož je mamka nemocná, náš počítač je v ložnici a já dostala takovou zvláštní chuť napsat vám sem na blog. Proto jsem se sbalila a razila do knihovny. Co já všechno musim podstupovat jenom kvůli tomu, že mi naši odmítaj pořídit notebook. Nebo alespoň přestěhovat počítač ke mě do pokoje. Nemyslete si, že jsem nějakej sobec,ale v ložnici je vždycky šílená zima a když jsem na počítači dýl, mám celý zfialovělý prsty :-D

Musim se ale přiznat, že jsem měla celkem trauma z toho, že jsem musela jít za nějakym chlápkem a oznámit mu, jakože chci jít na comp. Tak nějak jsem předstírala, že si prohlížim knihy a hlavou mi lítaly myšlenky typu: P=anebože, co mu mám říct?? To na něj mám jako vybafnout, "Chci na počítač" nebo mám bejt zdvořilejší a zeptat se " Mohla bych prosím..."

No, nakonec jsem to docela zvládla a sem tady :-D

A teď se konečně dostáváme k tomu podstatnému, tudíž ke článku :-D

Panebože, teď mě něco napadlo! Sedim uplně naproti tomu pošahanýmu chlápkovi. Co když se mi teď kouká přes rameno a čte si, co tady píšu? Možná se právě teď směje mejm pitomejm kecum....
Neni to hrůzná představa??
A vedle mě taky někdo sedí. Nevim, jestli jsem dost odvážná a dokážu se kouknout.

Tak fajn, kouknu se.

Ou, je to kluk :-D

Jenom doufám, že jsou tyhle písmenka dost malý, byla bych docela nerada, aby mi čuměl přes rameno.

Ale znova už se na něj nepodívám! :-D

(je docela hezkej, hmmmm)

Dobře, přiznávám se, koukla jsem se. Určitě si musí myslet, že jsem nějakej magor nebo co. Vážně, nikdo jinej tady neťuká jako blázen do klávesnice kromě mě. Umim totiž psát docela rychle.

Naštěstí to vypadá, že si mě moc nevšímá. Něco si zapisuje.

O, muj bože, co když sleduje moje prsty a odezírá z nich co si tady píšu? Pomoc!!

Páni. To jsem vážně tak paranoidní?
Dobře, nebudu si ostatních všímat.
Ááááá, nejde to. Připadám si jako by na mě zíralo tisíce očí.

Psaní článků v knihovně budu muset ještě potrénovat. Možná v pátek?
No uvidíme.

Ten kluk vedle mě odchází. Ha!

Počkat, mohla bych třeba konečně napsat nějakej článek...
No, když na to tak koukám, tohle je celkem ucházející článek sám o sobě. Nazvu to asi, Jak magor psal v knihovně článek.

Uvidíme...

Právě jsem se ohlídla na toho chlápka za mnou. Nešmíroval, čuměl do vlastního počítače.

A sakra :-D

Tak nějak žijem...

16. března 2009 v 15:16 | Cathyn |  Co se mi honí hlavou
Celej víkend jsem strávila na chatě. Brrrr... Chci říc, BRRRR! Pořád mi nedochází, proč tu barabitnu naši koupili. Možná pro to, aby mě mohli zvrhle mučit. No každopádně se jim to povedlo. Tolik pavouků na jako je tam, nikde jinde nenajdete. nenajdete. Dokonce jsem našla pavouka i ve vaně! To jsem pak ječela na celou vesnici. Dokonce se mi ani nepodařilu uplatit bratra, aby je kvůli mě pozabíjel.
Další problém co mám s tou chatou je to, že tam poblíž nežije absolutně nikdo, s kym bych si mohla pokecat. Všechny akce, co jsem plánovala s holkama jsem musela zrušit... Máme za sousedy párek důchodců, naproti nám bydlej lidi s malejma miminama. Takže si můžu vybrat, buď si budu hrát na domov důchodců, nebo hlídání dětí....
Ale nejhorší na tom všem je, že tam neni jedinej pořádnej stůl, kde bych si mohla kreslit. Což je vzhledem k mojí kreslící závislosti naprosto strašný utrpení.

No jo, už si nestěžuju....

Hej, na netu jsem našla docela dobrou mangu :-)
Nevim, koho to tady zajímá, ale mě to docela nadchlo.



Nějak se dostávám do tý správně zasněný nálady :-D

Občas se ti může zdát, že nebe je zelený

13. března 2009 v 15:01 | Cathyn |  Co se mi honí hlavou
Tělem jsem možná pořád tady, ale duší se toulám kdesi v Reei. Všichni to ale odmítají vzít na vědomí. Pořád se mě na něco vyptávají, když jim neodpovím, tak se urazí.
Mít svůj vlastní svět je vlastně super. Realita je přece tak nudná a šedivá, všichni lidi vypadají jako přes kopírák, hlavně holky. Stejné blond vlasy, úzké džíny a sk8ové boty.
Ale to je teď jedno.

Víte, že jsem zistila, že asi polovina naší třídy kouří. Páni. Chci říct PÁNI! Já vlastně znám spoustu lidí co kouří. U babičky chodim ven s partou, kde jsem jediná co nekouří. Ale berou mě stejně. Nějaká psycholožka říkala, že lidi začínaj kouřit, aby zapadli mezi ostatní. Já asi ne.

No tak nic, dneska se mnou neni řeč, já vim :-D

Sníh? Sníh!

11. března 2009 v 14:18 | Cathyn |  Co se mi honí hlavou

Když jsem včera psala o tom, že se mi stýská po sněhu, vůbec by mě tehdy nenapadlo, že to někdo bere vážně.
No, očividně jo, jelikož když jsme dneska ráno vylezla z baráku, málem mě smetl prudkej vítr, smíchanej se sněhem. Páni...
Proto jsem si celou cestu do školy nesmírně užívala, jak mi ledový kapky permanantně padaly do xichtu. To je docela ironie osudu.
Naštěstí mi ten sníh nijak trvale nepoškodil mozek ( no teda, snad:-D) a já si mohla užívat pět hodin v mojí milovaný, starodávný a zelený školičce. Poslední hodina nám odpadla, díky maturiťáku :-) Hihi....
Kvůli tomu vlastně ani zejtra nejdu do školy, místo toho tady budu oxidovat a konečně se mi snad podaří překecat počítač, aby mi sem dovolil hodit ty fotky :-D

Dtto o hodině matiky se mi povedl historický úspěch, na okraj sešitu jsem nakreslila kluka, co vypadal docela mužsky ( byl to Dae Tenn v sedumnácti a s nim nová postava z mojí říše, Mortella) Jenomže mojí učitelce na matiku asi tak úžasněj nepřišel. Nejdřív mi udělala kázání o tom, že je trestné si kreslit, místo toho abych rýsovala trojuhelníky nebo dělala jiné úžasně zíbavné věci, stejně jako zbytek třídy. Pak mě vyzkoušela.

Ale co. žiju, ne?

Mám vás ráda :-)


Ta písnička je DOKONALÁ! Miluju piáno.

Back to black

10. března 2009 v 12:24 | cathyn |  Co se mi honí hlavou
Konečně jsem se dostala k nějakýmu počítači, i když je to ve škole a můžu sem napsat :-)
Omlouvám se všem, který jsem naštvala, nebo kteří si mysleli, že jsem na tenhle blog zapomněla :-)
Na horách byla absolutně dokonalá pohoda, super kluci(i když to nebyli zrovna moje typy, člověk nesmí bejt moc náročnej, přece:-D) a taky Magda, kterou znám už ze školy. Dokázaly jsme si povídat bez přestávky celou noc a pak jsme na lyžích umíraly :-D (až budu doma, hodim fotky)
O to těžší byl zase návrat zpátky do reality. První dny ve škole se mi tak strašně stejskalo po všech těch úžasnějch lidech, po blbostech, co jsme dělali, dokonce i po tom pitomym sněhu!
Naštěstí jsme si dali hned minulou sobotu sraz, byli jsme na Boltovi :-D Všem nám to přišlo jako maximální blbost, ale byla strašná sranda. Zvlášť když jsme potom začali hromadně prohlašovat, že jsme geneticky upravený :-D
Občas si říkám, že by bylo bezva, kdyby svět byl stejně zajímavej, jako ten, kterej jsem si vysnila, ve škole místo toho, abych si jako vzorná žačka psala poznámky, kreslim pošahanej komix( nafotim, až se náš počítač umoudří a uzná, že do něj strkám kabel od foťáku. Momentálně to prachsprostě ignoruje.) o lidech, který jsem si vymyslela. Představuju si, že já sama žiju V Reei.
A docela tomu věřim... I když už dávno nejsem malý dítě( no dobře, zas tak dávno to neni, je mi 14 :-D)


Psssh, to je tak trapně vážnej článek... :-D